Čtvero Indů kdysi vešlo v mešitu,
úctu Bohu vzdát a pomodlit se tu.
Alláha z nich každý vzýval v okamžení
chtě modlitbou zjevit svoje ponížení.
Přišel moezzin a první z nich ho okřik:
“Moezzine, modlíme se a ty tu tropíš pokřik!”
Druhý z Indů na prvního zavolal vztekle již:
“Modlitba je neplatná, když takhle klábosíš!”
Třetí zase na druhého: “Proč mu nadáváš?
Pomni sám, ty hlupáku, co z toho křiku máš!”
Čtvrtý: “Sláva Alláhovi, pochválen buď velice,
že jsem nekles tak hluboko jako tahle trojice!”
Modlitba byla ta tam a komu vinu dát?
První ztratil cestu ten, kdo začal vyčítat.
Z Masnavíje ma’naví
In: Hledání pravdy a krásy, Antaologie perské literatury (ed. J. Bečka). DharmaGaia, Praha 2005, str. 101
